Jdi na obsah Jdi na menu
 


Barové blues

19. 1. 2007

V ponurém hotelovém baru

je cítit přepálený tuk

barman má pohled motýlí

bledou tvář,  tichý hlas

a černou pásku na rukávu

oblékl bílou košili

dopíjí svoji hořkou kávu

marně se snaží chytit čas

ač není stařec není kluk

dál pláče tiše pro svý blues

snad už jen ze zvyku

svý touhy poslal dávno na funus

nač tolik cavyků

Do omšelých barových křesel

dnes přisedl si stesk

barman má bílou košili

a v očích divný lesk

co nosí jméno smutek

nedávno bejval kluk

pak život někam utek

V ponurém hotelovém baru

je cítit přepálený tuk

a zvláštní vůně snění

barman má střípky po kapsách

a taky svoje dávný blues

který sotva co změní

sám sobě dávno uvěřil

že už vše zná a všude byl

vezl ho Velký vůz