Barové blues
V ponurém hotelovém baru
je cítit přepálený tuk
barman má pohled motýlí
bledou tvář, tichý hlas
a černou pásku na rukávu
oblékl bílou košili
dopíjí svoji hořkou kávu
marně se snaží chytit čas
ač není stařec není kluk
dál pláče tiše pro svý blues
snad už jen ze zvyku
svý touhy poslal dávno na funus
nač tolik cavyků
Do omšelých barových křesel
dnes přisedl si stesk
barman má bílou košili
a v očích divný lesk
co nosí jméno smutek
nedávno bejval kluk
pak život někam utek
V ponurém hotelovém baru
je cítit přepálený tuk
a zvláštní vůně snění
barman má střípky po kapsách
a taky svoje dávný blues
který sotva co změní
sám sobě dávno uvěřil
že už vše zná a všude byl
vezl ho Velký vůz