Pražský chodec 2007
Kopu svý nohy líně po Karlíně
a v duchu tiše slzy polykám
utápím slova v rudým víně
a věty v láhvi whisky zamykám
Potkávám samý cizí tváře
z očí jim čiší lhostejnost
jména jsou řádky do diáře
míjím je směrem Karlův most
Ponurá Praha s prsty deště
zve Nezvala a Máchu
a čert ví koho ještě
prach jsi a skončíš v prachu
Dnes ještě kopu nohy po Karlíně
na tváři úsměv v duši splín a žal
než ustelu si v chladný hlíně
mé kroky vedou dál a dál
Tu hořkosladkou nostalgii
nedávno dávných zašlých let
ruch současnosti nezakryje
učím se času odpouštět