Variace na věčné téma jménem Čas
Tikot času
už není moderní
ručičky v hodinkách
jsou unavené
kráčejí pozpátku
ve vlastních stopách
až k okamžiku
našeho zrození
Čas plyne tiše
a ukrajuje nám
mlsně a s chutí
z krajíce vlastní duše
a aby se neřeklo
slibuje nám za to
vlezlým tikotem
věčnou pohádku
Takové přesýpací
hodiny života
nám tak ochotně
a nahlas
nesdělují
že už to máme za pár
čekáme na východ slunce
a ono mezitím
začíná sněžit
Kámen
vržený proti proudu
bojuje marně
klesá ke dnu
statisíce let
pořád totéž
voda ho pohltí
a žene se dál
Jen dítě na břehu
nadšeně skáče
To proto
že ještě netuší
do čeho jde